První Burroughsova kniha Feťák (v originále Junkie) vyšla v roce 1953 pod pseudonymem William Lee, pod jménem, jež se v pozdějších knihách stává autorovým alter ego. V necenzurovaném vydání však vyšla až v roce 1977.
Kniha pojednává o osobních zkušenostech autora s drogami a o jeho několika pokusech ukončit návyk. Svým věcným, žurnalistickým popisem vznikající závislosti, traumatických způsobů léčby, změn, k jakým dochází v psychice narkomana, a prostředí, v němž se narkoman pohybuje, je dodnes aktuálním a inspirujícím dílem v neutuchajících a stále nikam nevedoucích diskuzích na téma „boj proti drogám".
Ukázka:
Droga je buněčnou rovnicí, která narkomana učí faktům majícím obecnou platnost. Užívání drog mě toho hodně naučilo: viděl jsem život odměřovaný očními kapátky s roztokem morfia. Zažil jsem mučivou deprivaci abstinenčních příznkaků při nedostatku drogy a rozkoš úlevy, když buňky, žíznivé po droze, sály z jehly. Možná je veškerá rozkoš pouze úlevou. Naučil jsem se buněčnému stoicismu, kterému droga feťáka učí. Viděl jsem celu plnou feťáků v absťáku, každýho se svým vlastním utrpením, tichých a neschopných pohybu. Věděli o marnosti naříkání či pohybu. Věděli, že v podstatě nikdo nemůže tomu druhému pomoci. Není žádný klíč, žádné tajemství, které by měkdo měl a mohl vám ho dát.Naučil jsem se drogové rovnici. Na rozdíl od alkoholu nebo trávy není droga prostředkem k rozšíření radosti ze života. Droga není rozšoupnutí. Je způsobem života.
"Brzo tady bude pár zasranejch feťáků s pořádným absťákem," smáli se. Za chvíli přišel bachař a vyvolal moje jméno. Odvedl mě do malé místnosti, která vedla do přijímací kanceláře okrsku. V místnosti seděli u stolu dva tajní. Jeden byl vysoký a silný, se záludnou žabí tváří Jižana. Druhý byl podsaditý irský polda ve středních letech. Chybělo mu pár předních zubů, takže to vypadalo, jako kdyby měl zaječí pysk.
2024 ©