Období: březen 2009

Je svěží červnové ráno roku 1923. Paní Dallowayová vychází ze svého westmisterského domova, aby si koupila květiny na večírek, a stává se sama částí toho krásného, svítivě zamlženého rána. Sama je zpočátku pouhou barevnou skvrnou, lehkou impresí, má v sobě cosi ptačího, cosi sojčího, cosi modrozeleného, svítivého, živého, ačkoli už jí minula padesátka a po nemoci je hodně pobledlá. číst dál

Čtivá knížka se 600 stránkami. Spoustu večerů jsem nad touto ságou strávila a nelituju. číst dál

„Škola sebevrahů“, místo, kde se po smrti setkávají sebevrazi, aby jednou do týdne svůj čin z donucení zopakovali – to je prostředí druhé prozaické knihy Natálie Kocábové, dcery známého hudebníka Michaela Kocába. Děj je jednoduchý – sebevrazi se po smrti setkávají v jakési „škole sebevrahů“, kde dochází k jejich převýchově – jsou stále dokola nuceni prožívat svoji smrt… číst dál