Je svěží červnové ráno roku 1923. Paní Dallowayová vychází ze svého westmisterského domova, aby si koupila květiny na večírek, a stává se sama částí toho krásného, svítivě zamlženého rána. Sama je zpočátku pouhou barevnou skvrnou, lehkou impresí, má v sobě cosi ptačího, cosi sojčího, cosi modrozeleného, svítivého, živého, ačkoli už jí minula padesátka a po nemoci je hodně pobledlá.
Senzualisticky vychutnává vlnění trávy, chvějivý třpyt listoví, mihotání stínů ve ztišeném parku i opojný ruch ulice. Ve chvíli, kdy se ozve rána z výfuku šedivého auta, ohlašující příjezd imperiálního majestátu, kdy celá ulice ztichne, a dokonce i láhve sodovky se staví do pozoru, aby vzdaly hold neznámé veličině, zkrátka ve chvíli, kdy na Bond Street probíhá velkolepá fraška na počest britské říše, zastihujeme paní Dallowayovou v Mulberryho květinářství, uprostřed kosatců, šeříků, hrachorů a růží. Clarissa Dallowayová má ráda život, přítomný okamžik, červen, Londýn a snad nejvíce ze všeho miluje růže.
Motiv květin je vedle úderů Big Benu, kapesního nože Petera Walshe, klobouků Rezie Smithové, ministerského předsedy, snubních prstýnků a Buckinghamského paláce jedním z hlasů onoho koncertu, kterým je Paní Dallowayová.
...
V Paní Dallowayové nenalezneme jenom obecně lidský čas, který je v knize tak pečlivě odměřován údery Big Benu, ale také konkrétní čas historický. Je svěží červnové ráno roku 1923. Je po válce. A po Londýně chodí přízraky mužů, kteří v ní zahynuli. Šílený Septimus dává knížce, v níž je tolik radosti ze života, tragický rozměr. Obviňuje společnost ze zločinu války, obviňuje i anglický establishment, představovaný sirem Williamem Bradshawem a ministerským předsedou, obviňuje, třeba neurčitě a nejasně, i Clarissin večírek.
A přece s odstupem času zbude z knížky Virginie Woolfové pocit radosti ze života, nejhlouběji se vryje do paměti atmosféra toho nádherného červnového rána, kterým prochází drobná, prošedivělá žena s kyticí hrachorů v ruce. "Jsem paní Dallowayová," jako by říkala, "chyť si mě, můžeš-li."
(zdroj: Paní Dallowayová, Květiny pro paní Dallowayovou)
2024 ©