Natálie Kocábová - Schola alternativa

„Škola sebevrahů“, místo, kde se po smrti setkávají sebevrazi, aby jednou do týdne svůj čin z donucení zopakovali – to je prostředí druhé prozaické knihy Natálie Kocábové, dcery známého hudebníka Michaela Kocába. Děj je jednoduchý – sebevrazi se po smrti setkávají v jakési „škole sebevrahů“, kde dochází k jejich převýchově – jsou stále dokola nuceni prožívat svoji smrt…

Natálie Kocábová ve své knize Schola Alternativa zobrazuje originální téma jakési posmrtné „školy sebevrahů“, kde jsou sebevrazi nuceni stále dokola prožívat svoji smrt (téma očistce?) – její literární talent je přitom nesporný, neotřelé slovní obraty vnášejí do prózy svěžest, Kocábová se projevuje jako jeden z nejvýraznějších talentů nejmladší generace prozaiků. Kniha je určena především čtenářům stejné věkové kategorie jako je autorka (18–25 let), nicméně, své si v knize, kde se nakonec sebevrazi ve své zvláštní „schole alternativě“ rozhodnou ke vzpouře proti svým pedagogům, najdou i čtenáři jiných věkových skupin.

Nová próza Natálie Kocábové jistě zaujme všechny čtenáře, kterým nejsou lhostejné názory, životní postoje a chování příslušníků dnešní generace náctiletých. Ale pochopitelně nejen je. Schola alternativa totiž, podobně jako Monarcha Absint, první publikovaná próza této mladé talentované autorky, nutně osloví i znalce a milovníky literatury. Originální příběh o škole sebevrahů a jeho neméně originální ztvárnění (text opět místy více než připomíná zdařilou báseň v próze) řadí  toto dílo po bok špičkovým výtvorům našich současných prozaiků. V zásadě platí pro Scholu alternativu totéž, co pro Monarchu Absinta v žádném případě nejde jen o pouhou reflexi prožitého či prožívaného. Autorčina citlivost, všímavost a potřeba hledání (Boha, pravdy, smyslu života) dodává textu nezbytný přesah a přináší především poselství o tom, že je třeba jakýmkoli způsobem čelit pocitu marnosti a bezvýchodnosti.

Vlastní názor:

Schola Alternativa mě popravdě řečeno trochu zklamala. Styl psaní, který je úmyslně hrubý a měl by mladému čtenáři připadat blízký, mi naopak přišel přehnaný. Postrádala jsem tu náznak děje. Jediné, co mě na této knížce doopravdy zaujalo, je nápad. A ten je nemálo důležitý!