Humorem vykreslený obraz Ameriky druhé poloviny 20. století, který je podtextem osobního vyprávění hlavního hrdiny. Román je výpovědí muže, který jako zaostalé dítě začal školní docházku v pomocné škole. Jeho život však procházel neuvěřitelnými peripetiemi: dostal se na univerzitu, jako voják do Vietnamu, živil se nejrůznějším způsobem až to dotáhl na podnikatele a milionáře, aby nakonec skončil jako pouliční hráč na harmoniku. S neodolatelnou bezelstností popisuje svůj život i situace, do kterých se dostal a z nichž jaksi mimoděk vždy vyvázl šťastně. Pod povrchem naivního prosťáčka se však skrývá mimořádně citlivý, rozumný a dobrosrdečný člověk, který o svém osudu vypráví s neopakovatelným nadhledem.
" Jedno vám teda povim: Bejt idijot není žádnej med. Lidi se vám akorát smějou a nemaj s váma trpělivost a chovaj se hnusně. Vono se toho namluví jak by na nás postižený měli bejt hodný jenomže povidali že mu hráli. Ale nestěžuju si poněvač si myslím že jsem si užil docela zajímavej život.
Idijot jsem vod narození. IQ mi zjistili pod sedumdesát takže na to mám i papíry. Teda já bysem tipoval že jsem spíš imbecil nebo možná dokonce debil i když osobně se nejradějc považuju spíš za slabomyslnýho protože jak se řekne idijot lidi si většinou představěj nějakýho mongolojda. To jsou takový ty co maj voči až u sebe a vypadaj jak číňani takže furt sliněj a šahaj si na příro.
Pomalejší teda jsem to nepopírám ale jsem možná chytřejší než si lidi myslej protože mě souděj podle toho jak vypadám ale do hlavy mi neviděj."
(zdroj)
2024 ©