Andreas Eschbach - Poslední svého druhu

Napsal Mim (») 17. 2. 2008 v kategorii Světová literatura, přečteno: 2117×

Ačkoliv se ve sci-fi zrovna nevyžívám (vlastně ho vůbec nečtu), tak knížka od německého spisovatele mě opravdu překvapila. Styl, jakým je psaná je neuvěřitelně čtivý. Většinou chce člověk dočíst kapitolu, než knížku odloží na později, ale tady ty kapitoly většinou končily napínavě a tak jsem musela číst dál.
Hrdinou knihy tu je muž s neobyčejnými schopnostmi, které měli být užitečné ve válce, ale nikdy nemohly být použity. Místo toho se tito kyborgové (tak se nazývalo asi 8 "vylepšených" mužů) musí ukrývat před celým světem.
Kromě samotného příběhu o člověku s velkým množstvím kovu v těle mě ale zaujaly i krátké myšlenky před začátkem kapitoly. Od filosofa Seneci. Vztahovali se sice i ke kapitole, ale člověk nad nimi může dlouho a dlouho přemýšlet...

Anotace:
Úspěšný německý psychothriller s prvky sci-fi byl v Německu bestsellerem a v roce 2004 získal cenu Kurda Lasswitze v kategorii Nejlepší německý román.
Hrdinou knihy je muž s mimořádnými schopnostmi, muž, který touží po normálním životě, ale musí se skrývat. Jsou mu však na stopě - americký novinář, který je zavražděn, správcová hotelu, která zmizí, a ve hře je možná i IRA.

Úryvky z knihy (resp. myšlenky Senecovi)
Ty se na něco tolik zlobíš nebo si stěžuješ a nechápeš, že na tom není nic zlého kromě toho, že si na to stěžuješ. Jediným neštěstím je pro člověka, domnívá-li se, že je něco na světě pro něho neštěstím.

Filosofie není dovedností běžnou ani určenou na obdiv. Její podstata není ve slovech, ale ve věcech. Neslouží k tomu, aby se nějak zábavně strávil den, aby se volnému času odňal pocit znechucení...

Co je tedy podstatné v životě lidském? Není důležité plavit se po všech mořích a propátrávat oceány (na zemi už pro naše kořistění ani není dost místa), ne, důležité je ovládnout vlastní neřesti - není většího vítězství. Neboť existuje bezpočet těch, kteří ovládají národy a města, avšak jen velmi málo lií ovládlo sama sebe.

(ale ne se všemi souhlasím...)
Přednostně se musíme připravovat na srmt, nikoli na život. Abychom mohli říct, že jsme dost dlouho žili, o tom nerozhodují roky, ani dny, nýbrž náš duch. Žil jsem postačitelně dlouho, celou myslí očekávám smrt.